Song "Make Way"
https://youtu.be/tK6XuYhL7JI
Reflection on Matthew 21v1-11
Jesus' entry into Jerusalem introduces the final days of his ministry prior to his arrest and crucifixion. Jesus spent at least a week in Jerusalem, from Palm Sunday to Easter. He was arrested and crucified at the final feast of Passover.
Jesus has told his disciples to leave the road and go to Bethany and on the road they will find the donkey. Jesus or somebody on his behalf has made arrangements with the owner and Jesus underlines his intention to return the animal, when the task is finished. The animal is tethered out in the street, rather than in a stable or yard, ready to be picked up as arranged. There were some people standing there who questioned the disciples actions. They answered, "The lord/master has need of it", which satisfied the bystanders. It smacks of an eye witness account and adds to the story’s truth, its authenticity. They threw their cloaks over it in place of a saddle and
people spread out, strew bits of straw, rushes, olive and palm branches.
Jesus was surrounded by people and they started to cry "Hosanna", which means, save us we pray, save us now. This was the pilgrims' blessing of Psalm 118:25-26. Jesus is acclaimed by the people as the messiah, so they are shouting Hosanna in the highest.
The context of the ride into Jerusalem we remember from John’s gospel, is the healing and raising from the dead of Lazarus. Why else would the people suddenly recognize who Jesus was. Why else would they process and chant in such a manner? Mary the sister of Lazarus recognized this when she took the perfume and poured it over Jesus "for the day of his burial"(John 12v7). The plot has thickened, the chief priests are planning to kill Jesus and Lazarus because of this raising from the dead.
And so you get this commotion, this riot, this revolution.
It is very surprising that when the secret is out, Jesus fully acknowledges who he is. In using the donkey he knows he is fulfilling the prophecies in the Old Testament about the Jewish Messiah. He enjoyed for a moment the adulation and the full meaning of him, riding into Jerusalem on a donkey. For a moment the mood was different. And the disciples did not understand what was going on until they looked back on events.
And so we have before us a story of love and hate. A story of duplicity. People of two minds.
Jesus has stirred up such feelings in people that some love him, worship him and some are threatened by him. But hang on a moment don’t we have these thoughts too. Aren’t there people we hate, envy because they show us up and they’re more popular than us, nicer than us? Do we sometimes hurt them, consciously or unconsciously? Maybe there are people in our own families, amongst our friends at work, even in the church, who we feel in two minds about, or even in one nasty mind.
Time and time again the gospels tell us that Jesus knew the people and the implication is that he knew they were not sincere. It is the knowledge of a mature person. Someone who could self reflect. And how right he was. Do we know ourselves?
Jesus knew what the people were like and he knows what we are like.
Lent is a time to recognize this. Unless we really understand this, we as Christians tend to become Pharisees, defined by our good works and feeling better than other people. We are all sinners, all on a level. We can all be forgiven and feel Gods peace and live new lives putting behind our old selves.
These pilgrims that followed Jesus on the first Palm Sunday and recognized who he was were passionate. May God be with us and our flakiness, our duplicity at this time in history. May God shape us to become more than we are at the present time. Amen
Song “Hosanna”
https://youtu.be/cgzvvRGe7tE
The eyes of the blind will be opened
The ears of the deaf will be unstopped
The lame shall leap like a deer
And the tongue of the dumb shall sing.
歌曲《讓路》https://youtu.be/tK6XuYhL7JI
反思馬太福音21v1-11
耶穌進入耶路撒冷,介紹佢被捕同釘十字架前嘅最後幾日事工。耶穌喺耶路撒冷度過咗至少一個星期,由棕櫚主日到復活節。佢喺逾越節最後一個節日被捕同釘喺十字架上。
耶穌叫佢啲門徒離開條路去伯大尼,喺路上佢哋會搵到隻驢。耶穌或者代表佢嘅人已經同主人安排咗,而耶穌強調佢打算喺任務完成之後將隻動物歸還。隻動物係喺街度綁住,而唔係喺馬廠或者院子入面,準備好按安排去接。有啲人企喺度質疑啲門徒嘅行為。佢哋答「主人 / 主人有需要」,令到旁觀者滿意。呢個係一個目擊者嘅故事,同埋增加咗故事嘅真相,佢嘅真實性。佢哋將佢哋嘅斗篷扔喺佢上面,而唔係用鞍
人哋散開,散落啲稻草、蘆薈、橄欖同棕櫚枝。
耶穌被人包圍,佢哋開始喊「和散那」,即係話,救我哋我哋祈禱,救我哋而家。呢個係詩篇118:25-26嘅朝聖者嘅祝福。耶穌被人民稱為彌賽亞,所以佢哋喺最高嘅地方嗌緊和散那。
我哋喺約翰福音入面記得嘅騎入耶路撒冷嘅背景,就係拉撒路嘅療癒同從死中復活。如果唔係點解啲人會突然認出耶穌係邊個。如果唔係點解佢哋會用噉嘅方式去處理同唱呢?當拉撒路嘅妹妹馬利亞攞咗香水,然後倒喺耶穌身上「為佢埋葬嘅日子」(約翰福音12v7)嗰陣,佢就認識到呢一點。劇情已經變厚,祭司長因為呢個從死中復活而計劃殺死耶穌同拉撒路。
所以你就會得到呢場騷動,呢場暴動,呢場革命。
當個秘密被揭露出嚟嘅時候,耶穌完全承認佢係邊個,呢個係好出奇嘅。喺用驢嘅時候,佢知道自己係兌現緊舊約中關於猶太弟子嘅預言。 佢享受咗一陣對佢嘅讚美同佢嘅全部意義,騎住隻驢入耶路撒冷。有一刻,個心情唔同咗。而啲門徒喺回顧事件之前都唔明發生緊咩事。
所以我哋面前有個愛同恨嘅故事。一個兩面性嘅故事。有兩種心態嘅人。
耶穌喺人身上激起咗呢種感覺,有啲人愛佢、敬拜佢,亦有啲人受到佢嘅威脅。但係等一陣,我哋係咪都有呢啲諗法。唔通有啲人係我哋憎恨、羨慕嘅,因為佢哋出現喺我哋面前,而且佢哋比我哋更受歡迎,比我哋更好?我哋有時會唔會有意無意噉傷害佢哋?可能有啲人喺我哋自己嘅家庭入面,喺我哋工作嘅朋友當中,甚至喺教會入面,我哋會喺兩個諗法入面感受到佢哋,甚至係喺一個討厭嘅諗法入面。
福音書一次又一次噉話我哋知耶穌識嗰啲人,而暗示係佢知道佢哋唔係真心嘅。係一個成熟嘅人嘅知識。有人可以自我反省。同埋佢有幾啱。我哋識唔識自己?
耶穌知道嗰啲人係點,佢都知道我哋係點。
四旬期係一個要認識到呢一點嘅時候。除非我哋真係明白呢一點,否則我哋作為基督徒往往會變成法利賽人,由我哋嘅善行同感覺比其他人好所定義。我哋都係罪人,全部都喺一個層面。我哋都可以被原諒,感受到神嘅平安,並且將我哋嘅舊自己放喺後面,過新嘅生活。
呢班喺第一個棕櫚主日跟隨耶穌,並且認識到佢係邊個嘅朝聖者,係好熱情嘅。願上帝同我哋同我哋嘅薄弱,我哋喺歷史呢個時期嘅兩面性。願上帝塑造我哋,令我哋成為比我哋而家更多嘅人。阿門
歌曲《和散那》
https://youtu.be/cgzvvRGe7tE
盲人嘅眼睛會打開
聽唔聽得明嘅人嘅耳朵會停唔到
跛腳會好似鹿噉跳
啞嘅舌頭會唱歌。
Canción "Abran paso"
https://youtu.be/tK6XuYhL7JI
Reflexión sobre Mateo 21:1-11
La entrada de Jesús en Jerusalén marca el comienzo de los últimos días de su ministerio, antes de su arresto y crucifixión. Jesús pasó al menos una semana en Jerusalén, desde el Domingo de Ramos hasta la Pascua. Fue arrestado y crucificado durante la última fiesta de la Pascua judía.
Jesús les dijo a sus discípulos que se apartaran del camino y fueran a Betania, donde encontrarían el asno. Jesús, o alguien en su nombre, había llegado a un acuerdo con el dueño, y Jesús recalcó su intención de devolver el animal una vez terminada la tarea. El animal estaba atado en la calle, en lugar de en un establo o corral, listo para ser recogido según lo acordado. Había algunas personas allí que cuestionaron las acciones de los discípulos. Ellos respondieron: "El señor/maestro lo necesita", lo cual tranquilizó a los presentes. Parece un relato de un testigo presencial y refuerza la veracidad y autenticidad de la historia. En lugar de una silla de montar, le echaron sus mantos encima.
La gente se extendió, esparciendo paja, juncos, ramas de olivo y de palma.
Jesús estaba rodeado de gente que comenzó a gritar «¡Hosanna!», que significa «¡Sálvanos, te rogamos, sálvanos ahora!». Esta era la bendición de los peregrinos del Salmo 118:25-26. Jesús es aclamado por el pueblo como el Mesías, por lo que gritan «¡Hosanna en las alturas!».
El contexto de la entrada a Jerusalén que recordamos del Evangelio de Juan es la curación y resurrección de Lázaro. ¿Por qué si no la gente reconocería de repente a Jesús? ¿Por qué si no realizarían procesiones y cantarían de esa manera? María, la hermana de Lázaro, lo reconoció cuando tomó el perfume y lo derramó sobre Jesús «para el día de su sepultura» (Juan 12:7). La trama se complica: los sumos sacerdotes planean matar a Jesús y a Lázaro por su resurrección.
Y así surge este revuelo, este motín, esta revolución.
Resulta sorprendente que, al revelarse el secreto, Jesús reconozca plenamente quién es. Al usar el asno, sabe que está cumpliendo las profecías del Antiguo Testamento sobre el Mesías judío. Disfrutó por un instante de la adulación y del pleno significado de su figura, entrando en Jerusalén montado en un asno. Por un momento, el ambiente cambió. Y los discípulos no comprendieron lo que sucedía hasta que reflexionaron sobre los acontecimientos.
Así pues, tenemos ante nosotros una historia de amor y odio. Una historia de duplicidad. Personas con opiniones encontradas.
Jesús ha despertado tales sentimientos en la gente que algunos lo aman, lo veneran y otros se sienten amenazados por él. Pero un momento, ¿acaso no tenemos nosotros también esos pensamientos? ¿No hay personas a las que odiamos, a las que envidiamos porque nos superan, porque son más populares y más amables que nosotros? ¿Acaso a veces los lastimamos, consciente o inconscientemente? Tal vez haya personas en nuestra familia, entre nuestros amigos del trabajo, incluso en la iglesia, hacia quienes sentimos sentimientos encontrados, o incluso resentimiento.
Una y otra vez, los evangelios nos dicen que Jesús conocía a la gente, lo que implica que sabía que no eran sinceros. Es el conocimiento de una persona madura, alguien capaz de reflexionar sobre sí misma. Y cuánta razón tenía. ¿Nos conocemos a nosotros mismos?
Jesús sabía cómo era la gente y sabe cómo somos nosotros.
La Cuaresma es un tiempo para reconocer esto. Si no lo comprendemos de verdad, como cristianos tendemos a convertirnos en fariseos, definidos por nuestras buenas obras y por sentirnos superiores a los demás. Todos somos pecadores, todos en cierta medida. Todos podemos ser perdonados, sentir la paz de Dios y vivir una nueva vida, dejando atrás nuestro antiguo yo.
Estos peregrinos que siguieron a Jesús el primer Domingo de Ramos y lo reconocieron eran apasionados. Que Dios nos acompañe en nuestra inconstancia y duplicidad en este momento histórico. Que Dios nos transforme para que seamos mejores de lo que somos ahora. Amén.
Canción "Hosanna"
https://youtu.be/cgzvvRGe7tE
Los ojos de los ciegos se abrirán
Los oídos de los sordos se destaparán
Los cojos saltarán como ciervos
Y la lengua de los mudos cantará.
歌曲《让路》(Make Way)
https://youtu.be/tK6XuYhL7JI
马太福音21章1-11节反思
耶稣进入耶路撒冷,标志着他被捕和被钉十字架前最后几天的传道生涯正式开始。从棕枝主日到复活节,耶稣在耶路撒冷至少待了一周。他在逾越节的最后一天被捕并被钉十字架。
耶稣吩咐门徒离开大路,前往伯大尼,他们会在路上找到那头驴。耶稣或他的代理人已经与驴的主人约定好,耶稣强调他会在任务完成后归还驴。驴被拴在街上,而不是在马厩或院子里,随时可以按照约定被牵走。当时有一些人站在那里,质疑门徒的行为。他们回答说:“主需要它。”这番话让旁观者信服了。这听起来像是目击者的描述,更增添了故事的真实性和可信度。他们用自己的外衣盖在耶稣身上,而不是用鞍辔。
人们散开,铺上稻草、芦苇、橄榄枝和棕榈枝。
耶稣被众人簇拥着,他们开始高呼“和撒那”,意思是“我们祈求拯救,现在就拯救我们”。这是朝圣者们在诗篇118篇25-26节中的祝福。人们拥戴耶稣为弥赛亚,所以他们高呼“和撒那”。
我们从约翰福音中得知,耶稣进入耶路撒冷的背景是他治愈并复活了拉撒路。否则,人们为何会突然认出耶稣?为何他们会如此列队欢呼?拉撒路的姐姐马利亚认出了耶稣,她拿了香膏倒在耶稣身上,“为他安葬的日子”(约翰福音12章7节)。剧情愈发扑朔迷离,祭司长们正密谋杀害耶稣和拉撒路,因为他们死而复生。
于是,骚乱、暴动、革命爆发了。
令人惊讶的是,当秘密揭晓后,耶稣完全承认了自己的身份。他骑着驴,知道自己应验了旧约中关于犹太弥赛亚的预言。他骑着驴进入耶路撒冷,享受着人们的崇拜和他身份的全部意义。那一刻,气氛截然不同。门徒们直到回顾往事才明白发生了什么。
因此,我们眼前展现的是一个爱恨交织的故事,一个充满欺骗的故事,一群内心矛盾的人。
耶稣激起了人们如此强烈的情感,有些人爱他、敬拜他,有些人却对他感到威胁。但是等等,我们难道没有过这样的想法吗?难道我们没有憎恨、嫉妒那些比我们更受欢迎、更善良的人吗?我们是否有时会在有意或无意中伤害他人?也许在我们自己的家人、同事,甚至教会里,有些人让我们感到矛盾,甚至心生厌恶。
福音书一次又一次地告诉我们,耶稣了解人们,这意味着他知道他们并不真诚。这是成熟之人才能拥有的认知,是能够自我反省之人的认知。而他的判断是多么正确。我们了解自己吗?
耶稣了解人们的为人,他也了解我们。
四旬期正是我们认识到这一点的时期。如果我们不真正理解这一点,我们基督徒就很容易变成法利赛人,以善行来定义自己,并觉得自己比别人优越。我们都是罪人,程度不一。我们都可以得到宽恕,感受到上帝的平安,并放下旧我,开启新生活。
那些在第一个棕枝主日跟随耶稣并认出他的朝圣者们,充满了热情。愿上帝与我们同在,也与我们此刻的反复无常和虚伪作对同在。愿上帝塑造我们,使我们超越当下。阿门。
歌曲《和撒那》
https://youtu.be/cgzvvRGe7tE
盲人的眼睛将睁开
聋人的耳朵将畅通
瘸子将如鹿般跳跃
哑巴的舌头将歌唱。
Bài hát "Mở đường"
https://youtu.be/tK6XuYhL7JI
Suy niệm về Ma-thi-ơ 21:1-11
Việc Chúa Giê-su vào Giê-ru-sa-lem báo hiệu những ngày cuối cùng trong chức vụ của Ngài trước khi bị bắt và đóng đinh trên thập tự giá. Chúa Giê-su đã ở Giê-ru-sa-lem ít nhất một tuần, từ Chúa Nhật Lễ Lá đến Lễ Phục Sinh. Ngài bị bắt và đóng đinh trên thập tự giá vào ngày lễ Vượt Qua cuối cùng.
Chúa Giê-su đã bảo các môn đệ hãy rời khỏi đường và đi đến Bê-ta-ni, và trên đường đi họ sẽ tìm thấy con lừa. Chúa Giê-su hoặc ai đó thay mặt Ngài đã sắp xếp với chủ sở hữu và Chúa Giê-su nhấn mạnh ý định trả lại con vật khi công việc hoàn thành. Con vật được buộc ở ngoài đường, chứ không phải trong chuồng hoặc sân, sẵn sàng để được đón đi như đã hẹn. Có một số người đứng đó thắc mắc về hành động của các môn đệ. Họ trả lời: "Chúa/Thầy cần nó", điều này làm hài lòng những người đứng xem. Nó mang đậm tính xác thực của lời kể của người chứng kiến và làm tăng thêm tính chân thực, tính xác thực của câu chuyện. Họ trải áo choàng lên lưng ngựa thay vì yên cương.
Mọi người tản ra, rải những mẩu rơm, cây sậy, cành ô liu và cành cọ.
Chúa Giê-su được bao quanh bởi dân chúng và họ bắt đầu reo lên "Hosanna", có nghĩa là, xin cứu chúng con, xin cứu chúng con ngay bây giờ. Đây là lời chúc phúc của những người hành hương trong Thi thiên 118:25-26. Chúa Giê-su được dân chúng tung hô là Đấng Mê-si, vì vậy họ đang reo lên Hosanna hết sức mình.
Bối cảnh của cuộc hành trình vào Giê-ru-sa-lem mà chúng ta nhớ từ Phúc âm Giăng, là việc chữa lành và làm cho La-xa-rơ sống lại. Tại sao dân chúng lại đột nhiên nhận ra Chúa Giê-su là ai? Tại sao họ lại rước kiệu và hô vang như vậy? Ma-ri, chị gái của La-xa-rơ, đã nhận ra điều này khi bà lấy nước hoa và đổ lên Chúa Giê-su "cho ngày chôn cất Ngài" (Giăng 12:7). Câu chuyện trở nên phức tạp hơn, các thầy tế lễ thượng phẩm đang lên kế hoạch giết Chúa Giê-su và La-xa-rơ vì việc làm cho sống lại này.
Và vì vậy bạn có được sự hỗn loạn này, cuộc bạo loạn này, cuộc cách mạng này.
Điều đáng ngạc nhiên là khi bí mật được tiết lộ, Chúa Giê-su hoàn toàn thừa nhận Ngài là ai. Bằng cách dùng con lừa, Ngài biết mình đang làm trọn lời tiên tri trong Cựu Ước về Đấng Mê-si của người Do Thái. Ngài đã tận hưởng khoảnh khắc được mọi người ngưỡng mộ và cảm nhận trọn vẹn ý nghĩa của việc cưỡi lừa vào Giê-ru-sa-lem. Trong khoảnh khắc đó, tâm trạng mọi người đã khác đi. Và các môn đồ không hiểu chuyện gì đang xảy ra cho đến khi họ nhìn lại sự việc.
Và như vậy, trước mắt chúng ta là một câu chuyện về tình yêu và thù hận. Một câu chuyện về sự giả dối. Những người có hai lòng.
Chúa Giê-su đã khuấy động những cảm xúc trong lòng người ta đến nỗi có người yêu mến Ngài, tôn thờ Ngài, và có người lại cảm thấy bị đe dọa bởi Ngài. Nhưng khoan đã, chẳng phải chúng ta cũng có những suy nghĩ đó sao? Chẳng phải có những người chúng ta ghét, ghen tị vì họ vượt trội hơn chúng ta, nổi tiếng hơn chúng ta, tốt bụng hơn chúng ta sao? Đôi khi chúng ta có làm tổn thương họ, một cách có ý thức hay vô thức không? Có lẽ có những người trong gia đình chúng ta, trong số bạn bè ở nơi làm việc, thậm chí trong nhà thờ, mà chúng ta có cảm giác mâu thuẫn, hoặc thậm chí là một cảm giác xấu xa.
Hết lần này đến lần khác, các sách Phúc Âm cho chúng ta biết rằng Chúa Giê-su biết rõ dân chúng, và điều đó ngụ ý rằng Ngài biết họ không thành thật. Đó là sự hiểu biết của một người trưởng thành, một người có thể tự nhìn nhận bản thân. Và Ngài đã đúng biết bao. Chúng ta có hiểu rõ chính mình không?
Chúa Giê-su biết dân chúng như thế nào và Ngài cũng biết chúng ta như thế nào.
Mùa Chay là thời gian để nhận ra điều này. Nếu chúng ta không thực sự hiểu điều này, nếu không, chúng ta là những người Kitô hữu thường trở thành những người Pha-ri-si, được định nghĩa bởi những việc làm tốt và cảm thấy mình hơn người khác. Tất cả chúng ta đều là tội nhân, ở mọi mức độ. Tất cả chúng ta đều có thể được tha thứ, cảm nhận được sự bình an của Chúa và sống một cuộc sống mới, bỏ lại con người cũ của mình.
Những người hành hương theo Chúa Giê-su vào Chúa Nhật Lễ Lá đầu tiên và nhận ra Ngài là ai đều rất nhiệt thành. Nguyện xin Chúa ở cùng chúng ta và cả sự thiếu kiên định, sự giả dối của chúng ta trong thời điểm này của lịch sử. Nguyện xin Chúa uốn nắn chúng ta để trở nên tốt hơn những gì chúng ta đang có hiện tại. Amen
Bài hát "Hosanna"
https://youtu.be/cgzvvRGe7tE
Mắt người mù sẽ được mở
Tai người điếc sẽ được thông
Người què sẽ nhảy múa như nai
Và lưỡi người câm sẽ cất tiếng hát.
歌曲《讓路》(Make Way)
https://youtu.be/tK6XuYhL7JI
馬太福音21章1-11節反思
耶穌進入耶路撒冷,標誌著他被捕和被釘十字架前最後幾天的傳道生涯正式開始。從棕枝主日到復活節,耶穌在耶路撒冷至少待了一週。他在逾越節的最後一天被捕並被釘十字架。
耶穌吩咐門徒離開大路,前往伯大尼,他們會在路上找到那頭驢子。耶穌或他的代理人已經與驢子的主人約定好,耶穌強調他會在任務完成後歸還驢子。驢子被拴在街上,而不是在馬厩或院子裡,隨時可以按照約定被牽走。當時有一些人站在那裡,質疑門徒的行為。他們回答說:「主需要它。」這番話讓旁觀者信服了。這聽起來像是目擊者的描述,更增添了故事的真實性和可信度。他們用自己的外衣蓋在耶穌身上,而不是用鞍轡。
人們散開,鋪上稻草、蘆葦、橄欖枝和棕櫚枝。
耶穌被眾人簇擁著,他們開始高呼“和撒那”,意思是“我們祈求拯救,現在就拯救我們”。這是朝聖者們在詩篇118篇25-26節中的祝福。人們擁戴耶穌為彌賽亞,所以他們高喊「和撒那」。
我們從約翰福音得知,耶穌進入耶路撒冷的背景是他治癒並復活了拉撒路。否則,人們為何突然認出耶穌?為何他們會如此列隊歡呼?拉撒路的姊姊馬利亞認出了耶穌,她拿了香膏倒在耶穌身上,「為他安葬的日子」(約翰福音12章7節)。劇情愈發撲朔迷離,祭司長們正密謀殺害耶穌和拉撒路,因為他們死而復生。
於是,騷亂、暴動、革命爆發了。
令人驚訝的是,當秘密揭曉後,耶穌完全承認了自己的身份。他騎著驢,知道自己應驗了舊約聖經中關於猶太彌賽亞的預言。他騎著驢子進入耶路撒冷,享受人們的崇拜和他身分的全部意義。那一刻,氣氛截然不同。門徒們直到回顧往事才明白發生了什麼事。
因此,我們眼前展現的是一個愛恨交織的故事,一個充滿欺騙的故事,一群內心矛盾的人。
耶穌激起了人們如此強烈的情感,有些人愛他、敬拜他,有些人卻對他感到威脅。但是等等,我們沒有過這樣的想法嗎?難道我們沒有憎恨、嫉妒那些比我們更受歡迎、更善良的人嗎?我們是否有時會在有意或無意間傷害他人?也許在我們自己的家人、同事,甚至教會裡,有些人讓我們感到矛盾,甚至心生厭惡。
福音書一次又一次地告訴我們,耶穌了解人們,這意味著祂知道他們並不真誠。這是成熟之人才能擁有的認知,是能夠自我反省之人的認知。而他的判斷是多麼正確。我們了解自己嗎?
耶穌了解人們的為人,祂也了解我們。
四旬期正是我們認識到這一點的時期。如果我們不真正理解這一點,我們基督徒就很容易變成法利賽人,以善行來定義自己,並且覺得自己比別人優越。我們都是罪人,程度不一。我們都可以得到寬恕,感受到上帝的平安,並放下舊我,開啟新生活。
那些在第一個棕枝主日跟隨耶穌並認出祂的朝聖者們,充滿了熱情。願上帝與我們同在,也與我們此刻的反覆無常和虛偽作對同在。願上帝塑造我們,使我們超越當下。阿門。
歌曲《和撒那》
https://youtu.be/cgzvvRGe7tE
盲人的眼睛將睜開
聾人的耳朵將暢通
瘸子將如鹿般跳躍
啞巴的舌頭將歌唱。
سرود "راه را باز کنید"
https://youtu.be/tK6XuYhL7JI
تأمل در متی ۲۱ آیه ۱-۱۱
ورود عیسی به اورشلیم، روزهای پایانی رسالت او را قبل از دستگیری و مصلوب شدنش معرفی میکند. عیسی حداقل یک هفته را در اورشلیم گذراند، از یکشنبه نخل تا عید پاک. او در آخرین جشن عید فصح دستگیر و مصلوب شد.
عیسی به شاگردانش گفته است که از جاده خارج شوند و به بیت عنیا بروند و در جاده الاغ را پیدا خواهند کرد. عیسی یا کسی از طرف او با صاحب الاغ ترتیباتی داده است و عیسی بر قصد خود برای بازگرداندن حیوان، پس از اتمام کار، تأکید میکند. حیوان به جای اصطبل یا حیاط، در خیابان بسته شده است و آماده است تا طبق قرار قبلی برداشته شود. افرادی آنجا ایستاده بودند که اعمال شاگردان را زیر سوال میبردند. آنها پاسخ دادند: "سرور/استاد به آن نیاز دارد"، که این حرف تماشاگران را راضی کرد. این تصویر بوی یک شاهد عینی را میدهد و به حقیقت داستان و اصالت آن میافزاید. آنها به جای زین، ردای خود را روی آن انداختند. مردم پراکنده شدند و تکههایی از کاه، نی، شاخههای زیتون و نخل را پاشیدند.
عیسی توسط مردم احاطه شده بود و آنها شروع به فریاد زدن "هوشیعانا" کردند، به این معنی که "ما را نجات بده، دعا میکنیم، ما را نجات بده". این دعای زائران در مزمور ۱۱۸:۲۵-۲۶ بود. عیسی توسط مردم به عنوان مسیح موعود شناخته میشود، بنابراین آنها در بالاترین سطح فریاد هوشیعانا سر میدهند.
زمینه سوار شدن به اورشلیم که از انجیل یوحنا به یاد داریم، شفا و زنده شدن لازاروس از مرگ است. وگرنه چرا مردم ناگهان تشخیص میدادند که عیسی کیست. وگرنه چرا باید به این شیوه رفتار و سرود میخواندند؟ مریم، خواهر لازاروس، وقتی عطر را گرفت و آن را "برای روز دفن او" بر عیسی ریخت، این را تشخیص داد (یوحنا ۱۲:۷). توطئه پیچیدهتر شده است، کاهنان اعظم قصد دارند عیسی و لازاروس را به خاطر این رستاخیز از مردگان بکشند.
و بنابراین این آشوب، این شورش، این انقلاب را به وجود میآورند.
بسیار تعجبآور است که وقتی راز فاش میشود، عیسی کاملاً اذعان میکند که کیست. او با استفاده از الاغ میداند که در حال تحقق پیشگوییهای عهد عتیق در مورد مسیح یهودی است. او برای لحظهای از ستایش و معنای کامل او، سوار بر الاغ به اورشلیم، لذت برد. برای لحظهای حال و هوا متفاوت بود. و شاگردان تا زمانی که به وقایع نگاه نکردند، نفهمیدند چه اتفاقی دارد میافتد.
و بنابراین ما داستانی از عشق و نفرت را پیش روی خود داریم. داستانی از دوگانگی. افرادی با دو ذهن.
عیسی چنان احساساتی را در مردم برانگیخته است که برخی او را دوست دارند، او را میپرستند و برخی دیگر توسط او تهدید میشوند. اما لحظهای صبر کنید، آیا ما هم این افکار را نداریم؟ آیا افرادی نیستند که ما از آنها متنفر باشیم، به آنها حسادت کنیم زیرا آنها ما را نشان میدهند و از ما محبوبتر و از ما مهربانترند؟ آیا گاهی اوقات، آگاهانه یا ناخودآگاه، آنها را آزار میدهیم؟ شاید افرادی در خانوادههای خودمان، در میان دوستانمان در محل کار، حتی در کلیسا، وجود داشته باشند که ما نسبت به آنها دو ذهنیت یا حتی یک ذهنیت بد داشته باشیم.
انجیلها بارها و بارها به ما میگویند که عیسی مردم را میشناخت و مفهوم ضمنی آن این است که او میدانست آنها صادق نیستند. این دانش یک فرد بالغ است. کسی که میتوانست خود را منعکس کند. و چقدر حق با او بود. آیا ما خودمان را میشناسیم؟
عیسی میدانست مردم چگونه هستند و او میداند ما چگونه هستیم.
روزه، زمانی برای تشخیص این موضوع است. مگر اینکه واقعاً این را درک کنیم، ما به عنوان مسیحیان تمایل داریم فریسی شویم، که با کارهای خوب و احساس بهتر بودن از دیگران تعریف میشویم. همه ما گناهکار هستیم، همه در یک سطح. همه ما میتوانیم بخشیده شویم و آرامش خدا را احساس کنیم و زندگی جدیدی را پشت سر بگذاریم و خود قدیمی خود را پشت سر بگذاریم.
این زائرانی که در اولین یکشنبه نخل از عیسی پیروی کردند و او را شناختند، پرشور بودند. باشد که خدا در این برهه از تاریخ با ما و سستی و دوگانگی ما باشد. باشد که خداوند ما را چنان تربیت کند که از آنچه اکنون هستیم، بهتر شویم. آمین
سرود "هوشیعانا"
https://youtu.be/cgzvvRGe7tE
چشمان نابینایان باز خواهد شد
گوشهای ناشنوایان گشوده خواهد شد